Uživatelé Denního stacionáře Šimon se během ledna bavili o Oceánii a Austrálii a velmi se těšili na povídání o Bali od někoho, kdo tam byl a má zajímavé zážitky. A návštěva tří mladých lidí – Edity, Venduly a Pavla – určitě předčila jejich očekávání.

 

Tito tři bývalí studenti indonéštiny, jazyka pro nás velmi exotického, si připravili prezentaci plnou zajímavostí, kterou oživili také svým oblečením doplněným sarungy, tedy tradičními šátky používanými při slavnostech, ale také k zahalení odkrytých míst při návštěvách chrámů (u žen nesmí být odhalená ramena a kolena, u mužů kolena).

 

Kromě uživatelů stacionáře si přednášku přijela poslechnout také jedna klientka z Charitního domu sv. Anežky v doprovodu jedné pracovnice. A co zajímavého se posluchači dozvěděli?  Třeba to, že na Bali jsou 2 stále činné sopky, že je tam pouze jedno mezinárodní letiště, spousta rýžovišť a hinduistických chrámů, že nejoblíbenějším sportem je tam badminton, ale také fotbal (a fanoušci ho prožívají stejně jako u nás), viděli video s delfíny a jinde zase úžasné vodopády. Také se dozvěděli, že doprava na Bali je úplně jiná, než u nás. „Tady se všechno dodržuje, všechna pravidla. Tam pravidla moc neexistují. Je to i tím, že Bali je malý ostrov a žije tam hodně lidí. Málokterý Indonésan chodí pěšky, ony tam ani nejsou chodníky. Jezdí se tam na skútru, jak vidíte na obrázku,“ komentuje prezentaci Pavel a ukazuje dívku sedící na skútru za dospělým řidičem s tím, že za pár let už bude na tom skútru jezdit sama.

 

Slovo si pak bere Edita a mluví o ovoci. Dozvídáme se, že se na Bali pěstují i jablka a hrušky, ale jsou tam hodně drahá oproti tropickému ovoci, které je zase naopak drahé u nás. Na prezentaci jsou obrázky tropického ovoce, všichni zkouší přiřazovat názvy, ale tápeme. Věděli jste třeba, že existuje ovoce zvané durian, které je prý velmi smradlavé, ale je považováno za krále ovoce? „Já jsem se k tomu neodhodlala, ale Pavka s Vendou si na tom pochutnali,“ říká Edita a všichni se hned Pavla ptají, jak to tedy chutnalo. „Nedá se to k ničemu přirovnat, musíte to prostě ochutnat. Je to hodně sladké, konzistence je taková mazlavá. Dá se koupit i v Česku, ale zaplatíte za kus třeba 3 tisíce,“ říká Pavel a Edita dodává, že se toto ovoce nesmí konzumovat s kozím masem, že se na to dá i zemřít. Samozřejmě naši hosté ochutnali spoustu tropického ovoce a říkají, že třeba mango, které se k nám dováží a trhá se tedy nezralé, tady není tak sladké jako v Indonésii a nechutná jim.

 

A to už jsme byli u Balijské kuchyně, kde je základem rýže. Ta je pro Balijce tak důležitá, že pro ni mají 5 názvů: rýže jako semínko, pak ta zasazená, ta ještě v klasu, pak ta „vybouchaná“ a nakonec ta uvařená. A jeden z rýžových pokrmů – nasi goreng – pak mohli uživatelé i zaměstnanci ochutnat. Ale nejprve naši tři přednášející zodpověděli pár dotazů na studium, délku cesty na Bali a další. S úžasem si všichni přítomní poslechli rozhovor v indonéštině, prohlédli si suvenýry z Bali – sarungy, rýži, koření, taštičky a pak už se ochutnávalo. Nejprve banány máčené do čokolády, k tomu lahodný čaj s motýlími květy a nakonec vynikající smaženou rýži – nasi goreng, kterou kdo chtěl, mohl si dochutit chilli, protože na Bali jedí spíš ostřejší verze tohoto pokrmu, ale na nás i bez chilli byl tento pokrm dost ostrý. Ochutnali i ti, co rýži moc nefandí, ovšem na tomto pokrmu si prostě nešlo nepochutnat.

 

Děkujeme Editě, Pavlovi a Vendule za úžasnou přednášku a krásné zapojení všech smyslů.