Slavnost byla zahájena v 10 hodin mší svatou v místní kapli. P. Larisch v kázání zmínil i patronku Domova a pověděl pár slov o jejím životě: „Svatá Hedvika určitě patřila k těm nejbohatším v tehdejší společnosti. Byla to manželka knížete. Žila u kláštera, stavěla kostely a zajišťovala všechny praktické záležitosti kolem. Někdy se znázorňuje bosa. Často sundávala boty, čímž dávala najevo, že Pán Bůh je vždy ten větší a ona je jen pokorná služebnice.“ Poté posvětil novou sošku této světice, která bude mít v Domově své čestné místo. Krátkým a srozumitelným příběhem naznačil, co je podle něj ve službě důležité: „Maminka přivedla dcerku ze školy a dítě chtělo s maminkou pořád povídat. Maminka, protože měla spousty práce, poslouchala jen tak na půl ucha. V jednu chvíli dcerka řekla: ‚Mami, prosím tě, poslouchej mě očima.‘ Vnímala, že maminka ušima sice slyší, ale ona to chtěla trošku jinak. Vnímala, že teprve, když se na ni maminka podívá a udrží aspoň chvilku ten opravdový kontakt očima, tak dcera ví: Teď maminka poslouchá. Dáváme tím blízkému najevo: Teď mám na tebe čas, teď jsem tady pro tebe a naslouchám." Otec Larisch popřál všem: „Nechť nám svatá Hedvika pomůže uskutečnit to, abychom zde mohli vnitřně zakoušet ten domov v plném slova smyslu, kde se budou všichni cítit dobře a spokojeně. Ať vytvoříme místo pohody a klidu, kde má každý možnost žít hezky a důstojně,“ uzavřel otec Larisch.  

 

Odpoledne se pak P. Jan Larisch setkal s obyvateli i pracovníky Domova v jídelně. Jako každý rok i letos si připravil přednášku. Tentokrát o Antonínu Cyrilu Stojanovi, který tím, že dal Charitě novou strukturu, je občas považován za zakladatele novodobé Charity. V příštím roce si připomeneme 100 let od této události.

 

V odpoledních hodinách se všichni v jídelně zdrželi, hrála hudba, hodovalo se a místní obyvatelé si popovídali s hosty, kteří přišli popřát.