Slavnostní setkání zahájila ředitelka Charity Jeseník Helena Paschkeová, která po přivítání hostů předala vedoucí Centra pomoci sv. Martina – Adéle Raifové na památku slavnostního dne ikonu sv. Martina.

Popřát hodně sil do další práce přišel pracovníkům centra, které se zaměřuje na humanitární, materiální a potravinovou pomoc potřebným, i vedoucí odboru sociálních věcí jesenické radnice Jiří Kovalčík. Podle něj je Centrum pomoci sv. Martina tím, co na Jesenicku dlouho chybělo. „Mít službu tohoto typu jsme si v našem regionu dlouho přáli a jsme za to moc rádi,“ uvedl Kovalčík. Podotkl, že válka na Ukrajině, která za jeho vznikem stála,  je nepříjemná, ale přinesla i dobro v podobě pomoci uprchlíkům. „Druhou krizí byly zářijové povodně. Tato situace ukázala, jak moc je vaše pomoc potřebná, a to nejen v tyto dny. Domy jsou podmáčené a my jsme rádi, že lidi, kteří hledají pomoc, máme kam odkázat,“ dodal Jiří Kovalčík.

Cílovou skupinou Centra pomoci sv. Martina jsou matky samoživitelky, vícečetné rodiny, senioři, osoby bez přístřeší, migranti a další lidé v nouzi, pro které centrum zajišťuje výdejnu potravin, materiální pomoc, sociální šatník. V rámci humanitární pomoci také pomáhá při živelních katastrofách a lidem z Ukrajiny s jejich začleněním. „A proč je naše středisko zasvěcené sv. Martinovi? Byl to syn důstojníka římské posádky, který při obhlídce viděl zimou trpícího chudáka. Bylo mu jej líto, a tak mečem rozsekl svůj plášť a podělil se. My nerozdáváme ze svého, ale snažíme se k daru přidat kus srdce, empatie, pochopení. Celá služba se neustále mění a vyvíjí. Je to proces hledání, jak nejlépe sloužit právě v té situaci, ve které se nacházíme a naplňovat potřeby, které se mění,“ přiblížila poslání služby Lýdie Uhlířová.

Poté konečně nastal čas žehnání, kdy otec děkan vysvětlil, že se nežehná budova, ale lidé v ní, kteří zde budou pracovat, i ti, kteří sem budou přicházet. Hovořil o síle slova, které může zranit, i zabít, ale také může hojit a dát život. Proto bychom měli o svých slovech přemýšlet. „Ani si neuvědomujeme, že i když v sobě člověk nemá víru, tak žehná. Ať jsme věřící nebo ne, často to děláme už jen tím, že přejeme dobro. Proto přejme všem dobro,“ uvedl otec děkan.