18. března 2026 Z Charity Jeseník

Velikonoce: svátky, které nekončí pondělím

Velikonoce mají v křesťanské tradici výjimečné postavení. Připomínají vítězství života nad smrtí a otevírají prostor pro radostné oslavy, ale také pro rozjímání a zamyšlení se nad smyslem života. Čtyřicet dnů půstu, který jim předchází, pak může přivést člověka k očistě těla i ducha, k dobrým skutkům a ztišení. Co pro nás znamená čas půstu a proč Velikonoce nekončí pomlázkou? 

Velikonoce mají v křesťanské tradici výjimečné postavení. Připomínají vítězství života nad smrtí a otevírají prostor pro radostné oslavy, ale také pro rozjímání a zamyšlení se nad smyslem života. Čtyřicet dnů půstu, který jim předchází, pak může přivést člověka k očistě těla i ducha, k dobrým skutkům a ztišení. Co pro nás znamená čas půstu a proč Velikonoce nekončí pomlázkou? 

Kdy přesně se slaví Velikonoce 

Velikonoce jsou pohyblivé svátky, jinými slovy: jejich datum se každý rok mění. V západní křesťanské tradici se Velikonoční neděle slaví první neděli po prvním jarním úplňku (počítaném po jarní rovnodennosti). Proto mohou vycházet zhruba mezi koncem března a druhou polovinou dubna. V letošním roce tak připadá Boží hod velikonoční na 5. dubna, resp. Velikonoční pondělí na 6. dubna. A Popeleční středa, kterou to celé začíná, na 18. února. 

• Popeleční středa: 18. února 2026 (začátek postní doby) 
• Velký pátek: 3. dubna 2026 
• Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční): 5. dubna 2026 
• Velikonoční pondělí: 6. dubna 2026  

Čtyřicet dní půstu: očista těla i ducha 

Velikonoční období začíná Popeleční středou, která je symbolem pomíjivosti života a současně prvním dnem čtyřicetidenního půstu (nezapočítávají se do něj neděle). Ten se netýká jen různých omezení v jídelníčku, ale cílí především na duchovní očistu. Půst by měl člověka vést k dobrým skutkům, milosrdenství, odříkání a zamyšlení nad smyslem života. 

V kostelích se v tento den věřícím tradičně uděluje znamení kříže popelem (tzv. popelec, symbol pomíjivosti i nové šance) pocházejícím z ratolestí posvěcených na loňskou Květnou neděli a se slovy: 

„Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (srov. Gn 3,19) nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15).  

V lidové tradici je Popeleční středa dnem, který přichází bezprostředně po masopustu (fašanku). Ten začínal po svátku Tří králů (6. ledna) a vrcholil právě v posledních dnech před Popeleční středou. Představoval období radosti, veselí a hodování. Typické byly průvody masek, taneční zábavy a bohaté hostiny. Masopust tak symbolicky uzavíral čas hojnosti a připravoval na období, kdy se člověk vzdá na příštích čtyřicet dní nejen masa, ale i shonu, hlučných zábav a radovánek. 

Popelec nás také vyzývá k návratu k Bohu a k bližním. Existujeme totiž pouze skrze vztahy. Popelec, který přijímáme na hlavu, nám říká, že domněnka o soběstačnosti je falešná a že zbožšťování vlastního já je destruktivní a uzavírá nás do klece osamělosti. Postní doba je příhodným obdobím pro oživení našich vztahů s Bohem i s druhými. Vyjděme tedy z pevnosti našeho uzavřeného ega, přetrhejme okovy individualismu, znovu objevme ty, kteří každý den kráčejí vedle nás, a naučme se je znovu milovat. 

z promluvy papeže Františka, 22. února 2023 

Šest postních nedělí a jejich lidová jména 

Postní doba zahrnuje celkem šest nedělí, které se do půstu nezapočítávají, a proto se postní období v kalendáři jeví delší. „Čtyřicítka“ tak zůstává symbolem, který odkazuje na biblický motiv 40 dní (Ježíš na poušti) nebo 40 let (putování Izraelitů pouští po odchodu z egyptského otroctví) jako času zkoušky, zrání a vnitřní proměny.  

Lidé si jednotlivé postní neděle pojmenovali podle toho, co je pro ně typické či od zvyků, které se k nim vázaly. 

Svatý týden 

Po Květné neděli přichází: 

• Zelený čtvrtek: připomínka poslední večeře Páně. V lidových zvycích se často jedla „zelená“ jídla (špenát, bylinky) jako symbol života a zdraví.
• Velký pátek: den, kdy si připomínáme ukřižování a smrt Ježíše Krista – v mnoha rodinách den ztišení, rozjímání, někde i bezmasé stravy. 
• Bílá sobota a velikonoční vigilie: čekání, ticho a pak světlo – v liturgii přechod k radosti ze vzkříšení. 
• Velikonoční neděle: radost a naděje, slavnost vzkříšení – samotná podstata Velikonoc. 
• Velikonoční pondělí: u nás silně propojené s lidovými tradicemi (koleda, pomlázka, kraslice) – pro mnohé je to „nejviditelnější“ velikonoční den, i když teologicky stojí v centru neděle.  

Velikonoce pokračují až do letnic 

Velikonoční období zdaleka nekončí vykoledovanými vejci a pomlázkou, ale trvá dalších sedm týdnů, resp. celkem 50 dnů a zahrnuje další dva významné svátky. Čtyřicet dnů po Velikonocích (tedy opět symbolická „čtyřicítka“) slaví křesťané Nanebevstoupení Páně, připomínku Ježíšova návratu k Otci. Deset dnů poté, tedy padesát dnů po Velikonocích, přichází Seslání Ducha svatého – Letnice, které letos připadají na 24. května. Letnice završují čas radosti, solidarity a nového života.

Ač jsou Velikonoce především významným svátkem křesťanským, lze v nich vystopovat pozůstatky mnoha dávných lidových (a místy i pohanských) zvyků, které souvisí s čekáním na jaro, světlo a nový začátek. Mohou být příležitostí na chvíli zpomalit, zamyslet se nad smyslem života a proměnit hezké úmysly v konkrétní skutky – třeba pomoc druhým. Věříme, že právě tyto hodnoty – solidarita, milosrdenství a naděje – mají v dnešním světě obrovský význam.