V Domově pokojného stáří sv. Hedviky je klientka, která byla zvyklá každý rok péct mazanec. A většinou ne jeden. A k tomu ještě dělala plněný pletenec, který většina ostatních klientů, ani zaměstnanců neznala. Proto se rozhodla vše na Velikonoce pro ostatní připravit.

 

Poprosila koordinátorku individuálního plánová, paní Jarmilu Salvovou o zakoupení potřebných surovin a na zelený čtvrtek se pustila s kamarádkou do pečení.

 

Hned ráno začaly přípravy těsta a obě klientky střídavě vypracovaly opravdu nádherné lesklé těsto, tak důkladně propracované (pozor, hnětly ho rukou!!!), že by se leckterá mladá hospodyňka zastyděla. A možná i některý robot. Hnětení probíhalo i v průběhu kynutí,  a dokud dámy nebyly s výsledkem spokojené, nepustily se do pečení.

 

Do příprav byli zapojení i ostatní klienti, kteří ten den navštívili aktivizační dílnu. Dámy samozřejmě zapojily i paní Salvovou: „Jari, přisyp mi tam tu mouku.“ „Jari, potřete to už vy, jo?“ A nechybělo ani vzpomínání a vtipkování.

 

Mazanec se pekl ve vymazaném a moukou vysypaném kastrole, který připravila jedna z klientek.  Pro většinu opět trošku neobvyklé, ale výsledek byl úžasný. Pravda, těsta bylo nakonec hodně, takže i mazanec byl pěkně vysoký, ale to nikomu nevadilo.

 

Z další části těsta pak dámy ještě připravily plněné pletence. Udělaly menší nohavice, které naplnily tvarohem, povidly nebo marmeládou, nebo vše namixovaly a ještě přidaly sušené ovoce. A pak tyto nohavice spletly do copů. Vůně pečených dobrot občas přilákala nějaké zvědavce, kterým se už sbíhaly sliny a těšili se na odpolední kávu.