Svou bývalou učitelku ze Základní školy navštívil Tomáš, uživatel Denního stacionáře Šimon, už letos na jaře. To ji za darované výtvarné a textilní materiály pro stacionář jako poděkování předal upletený košík z pedigu. Tehdy se stihli ještě domluvit, že by nebylo špatné potkat se někdy třeba během léta, aby si mohli v klidu společně zavzpomínat na školu a třeba i posedět venku na zahradě.

 

V létě to sice nestihli, ale i v září bývá ještě hezky a tak pracovnice stacionáře domluvila s paní učitelkou Koldovou návštěvu na úterní dopoledne. Tomáš byl na návštěvu dobře připravený. Paní učitelce namaloval obrázek, který ji potěšil, a na šicím stroji společně s Editou pro ni ušili ponožky. Posezení na zahradě vyšlo i díky pěknému počasí a společně strávený čas potěšil všechny. Takto návštěvu zhodnotil Tomáš: „Paní učitelka byla ráda. Dali jsme jí ty ušité ponožky a obrázek… Děkovala, no prostě byla ráda a vzpomínala, jak mě měla z českého jazyka. A někdy přijď zase!“ vzpomínal, jak na něj volala. „Dostal jsem krabičku borůvek, které nasbíral ráno její manžel. Jo a potkali jsme ještě jednu paní učitelku, která mě učila v první třídě. Ptala se, jestli pořád předpovídám počasí,“ usmál se a dodal: "No teď už míň.“