„Jeli jsme autobusem z Jeseníku, a čím jsme byli blíže Rejvízu, tím kolem nás byla hustší mlha, až jsme se ocitli jakoby v mléčné kaši. Vydali jsme se k Velkému mechovému jezírku, kolem nás bylo dokonalé ticho, mokřady a pokoj. Slyšeli jsme jen skřípání kamínků pod nohama a zpěv ptáků. Postupně se vyjasňovalo a my jsme obdivovali staré vyvrácené stromy, kterými již prorůstal nový podrost, sílu přírody, která se pere s nepřízní počasí a snad všechny možné odstíny zelené. Jen sporadicky nás míjeli podobně tiší poutníci. Cítili jsme vděčnost za tu krásu kolem, za blízkost, přátelství. Domů jsme se vraceli bohatší o těch pár společných hodin,“ popsala pocity ze společného výletu Lýdie Uhlířová.