Středa 15. června byla v Denním stacionáři Šimon v duchu návštěv, výletů a zážitků. Dopoledne navštívil stacionář pan Roman Šťastný, starosta Mikulovic, tedy obce, které se nyní ve stacionáři věnují. Setkání to bylo velmi milé, uživatelé měli připravené otázky a pan starosta je velmi ochotně zodpovídal. Tak například prozradil, co znamenají jednotlivé symboly erbu obce, kolik mají kostelů (v Mikulovicích, v Širokém Brodě a v Kolnovicích – to jen kdyby vás to zajímalo), jak poničila obec povodeň v roce 1997, kolik mají Mikulovice obyvatel, jaké známé osobnosti odtamtud pocházejí a jestli mají v plánu nějaké akce. Mluvil také o bývalém vojenském prostoru Muna, kam uživatelé měli v plánu odpoledne vyrazit. A dostal i záludnou otázku, jestli je lepší řídit školu nebo obec, na kterou šalamounsky odpověděl, že obě povolání jsou radost. Ale přiznal, že na obci má k ruce více odborníků na jednotlivé oblasti, jako ředitel školy musel většinu věcí zvládnout sám.

 

Sám položil několik otázek ohledně provozu stacionáře a poděkoval pracovnicím za jejich obětavou práci. Prohlédl si interaktivní mapu projektu „Tady žiji“ a na rozloučenou daroval stacionáři knihu, která byla vydána k 750letému výročí Mikulovic.

 

Návštěva pana starosty byla velmi příjemná, uživatelé i zaměstnanci si pak ještě zavzpomínali, kdy v Mikulovicích byli, že tam například hráli divadlo, a že přespávali na Muně. A právě Muna byla odpoledním cílem jejich výletu. Jedna z pracovnic, Markéta, jim chtěla ukázat, co se na Muně změnilo a tak si ji prošli a ona jim povyprávěla něco z historie objektu. Při procházce objevili malou ZOO, kde trošku nakrmili kozy a prasata trávou a pak se zastavili u Skautů, kde před lety přespávali.

 

Po návratu zpět do Jeseníku si uživatelé Martina, Kristina a Tomáš vybrali a naplánovali činnosti na odpoledne a večer. Připravili si spaní, povlékli peřiny a odpoledne plné zážitků mohlo začít.

 

Nejprve si nakoupili potraviny na večeři a snídani. Pak si zašli do Kaple poslechnout Smyčcový koncert žáků ze ZUŠ Jeseník, na který byli pozvaní od pracovnice Edity, měla tam vystoupení její Anička. Koncert se jim moc líbil, ale museli se po něm trošku rozhýbat. Navštívili nedaleký park a trošku se tam protáhli. Pak už šli k Šachovému klubu, kde na ně čekal plápolající oheň, který jim rozdělal pan Pavel Koriťák. Uživatelé si sami nařezali koupené špekáčky a podle svých zvyků je nad ohněm opekli.

 

Po návratu do stacionáře došlo na přípitek šampaňským – na přespávání a také na narozeniny, které slavila Kristina. Pak se společně dohodli, že se podívají na pohádku „Jak si nevzít princeznu“, u které si Tomáš už stihl i na pár chvilek schrupnout, jak byl unavený. Před spaním ještě nakoukli na večerní rozsvícené náměstí a pak už se každý zachumlal do svého připraveného spacího místa a spali až do rána. Před odchodem domů ještě společně posnídali a pouklízeli místnost, kde spali.